Rozhovor: Přemysl Pistora

K dalšímu rozhovoru jsme pozvali jednoho z nejrychlejších hráčů v historii nášeho béčka Přemysla Pistoru. Přéma bohužel pro náš klub v loňské sezóně ukončil svoji dlouhou kariéru.

Ahoj, vzpomeneš si, co tě přivedlo do klubu FC Blešno?

Ty jo, to už je dávno. Co si pamatuji, skončil můj tehdejší klub Rimpex a trošku mi chybělo se proběhnout po hřišti. Poprosil jsem Bulda, zda by nešlo se jít sem tam proběhnout za béčko, ale jen u nás doma. Na venkovní zápasy už to bohužel časově nešlo. A ten, k mé radosti, souhlasil

V soutěžích malé kopané jsi působil velmi dlouho. Můžeš nám přiblížit, kterými kluby jsi prošel ?

Kdysi v pravěku jsme se Zdendou Hollerem založili AC Karma. Bylo nám patnáct a jezdili jsme do Hradce na škvárová, travnatá a bahnitá hřiště. To ještě v ligách malé kopané v Hradci bylo asi tak dvakrát více týmů, než nyní. Poté, co jsme skončili, si každý z nás našel jiný tým, já hrál za Norky. Ale to už jsme opět kalkulovali s vlastním týmem, kde jsme chtěli hrát s kuky z Třebechovic. A založili jsme SK Rimpex. Byla to naše nejlepší léta, hráli jsme dobrý fotbal a bavilo nás to. Po konci Rimpexu jsem hrál za Blešno a jsem si stoprocentně jistý, že to byl můj poslední tým.

Málokdo z klubu ví, že jsi na Šerlichu prováděl hazardní kousky. Jaké byly tvé pocity při sjezdech tohoto kopce na kolečkových bruslích? A šel by jsi do toho znova?

Ha ha, kdo mě prásknul. Optikou rodiče dvou dětí to hazard byl, ale tehdy mi to tak nepřišlo. Na překrásném novém asfaltu jsem si to na kolečkových bruslích bez brzdy svištěl osmdesátkou ze Šerlichu do Záhoří, klidně několikrát za den. Samozřejmě měl člověk obavy, co by kdyby, to by bylo nezdravé, nemít je. Ale nikdy mi nepřišlo, že bych to neměl pod kontrolou. Jako rodič bych do toho už nešel, ta výsada nemít za někoho zodpovědnost je u mě už pryč.

Zpět k malé kopané. Na které okamžiky z tvé dosavadní kariéry v klubu budeš nejvíce vzpomínat?

Popravdě jsem natolik stár, že mi ta krátkodobá paměť již dobře neslouží, ale pamatuji si na jeden zápas, který jsem za béčko chytal a skončil 1:1. Jeden gól jsem jako brankář tehdy dostal a druhý vstřelil :-).

Tvojí největší doménou byl sprint a z něho plynoucí tvé šance. Kdo ze spoluhráčů tě dokázal nejlépe svými přihrávkami najít?

To jste mě pobavili. Sprint, jo? V posledních letech spíše pokus o rychlé tři kroky a poté setrvačnost. Podle mého byla mojí největší doménou spíše žalostná koncovka. Dostal jsem mnoho hezkých přihrávek, které jsem s úspěchem zahodil, čímž se tedy autorům těch pěkných přihrávek dodatečně omlouvám.

Během své kariéry jsi vstřelil čtyři branky za áčko a devatenáct za béčko. Jsi se svou produktivitou spokojený?

Tím bych navázal na předešlou odpověď. Jste na mě velmi milí, že neuvádíte počet střel a šancí. Dle mého hrubého odhadu se budu pohybovat kolem 5 – 7% úspěšnosti. O spokojenosti nemůže být ani řeč, nicméně měl jsem kolem sebe vždy nohem více střelecky potentních spoluhráčů a ti to povětšinou zachránili.

Na turnajích jsi většinou nastupoval proti nám, který z těchto zápasů ti utkvěl v paměti nejvíce?

Ty jo, vy velmi zkoušíte mou paměť. Jeden zápas si nepamatuji, jen první turnaj, který jste pořádali. Podle mé chabé paměti jsme Áčko ve skupině porazili a poté jsme celý turnaj vyhráli. Jsou to hezké vzpomínky. Ale je pravda, že mě zápasy proti Blešnu vždy velmi bavily.

Jsi schopen si vzpomenout na tvůj nejvíce a nejméně povedený zápas?

Vzpomínám si jen na to, že těch nejméně povedených bylo mnohem více, než povedených. A safra, teď si vzpomínám, že povedený asi nebyl ani jeden. Škoda, že už to nenapravím.

Jsi multifunkčním hráčem, tak jsi dokonce i sedm zápasů odchytal. Jak se ti chytalo za našimi obranami?

Skvěle, to mě vždy moc bavilo. Já jsem nikdy nebyl typickým brankářem a moc mě bavilo si i z brány vyběhnout, zahrát. A se spoluhráči z Blešna to většinou šlo dobře.

Byl jsi jedním ze zakládajících členů Rimpexu. Proč si myslíš, že tento klub zanikl?

Jednoduchá odpověď. Zestárli jsme, založili rodiny a najednou měli málo času. A nakonec se to tak samovolně rozpustilo. Ovšem byla to krásná léta.

Předloni jste s béčkem vybojovali postup, loni jste soutěž tak tak udrželi. Myslíš si, že tento tým má na to, aby tuto soutěž hrál?

Ano, jistě. S mladými hráči a s Míňou jako posilou zcela bezpochyby budou dobří. To mi připomíná, že se někdy budu muset přijít mrknout.

Na konci sezóny jsi prohlásil, že končíš. Je to definitivní? A jaké důvody tě k tomuto kroku vedli?

Jak to říct kulantně. Jsem tlustý, pomalý a líný. A taky sem tam něco málo dělám do skautu a to mi malilinko bere čas. A ten zbytek času, co mám, chci věnovat rodině. Takže ano, je to definitivní a jestli někdy nastoupím, tak jen na jednodenním turnaji. A pokud strpíte nevýkonného, pomalého a tlustého hráče, pak budu rád, když to bude za Blešno.

Působíš v třebechovickém skautu a v rámci střediska jsi to dotáhl na nejvyšší post. Jak moc tě tato funkce baví a kolik ti zabírá času?

Bohužel jsem tím plně postižen a už to beru jako své poslání a vidím v tom velký smysl. Funkce vedoucího mě sice baví, ale mnohem více mě baví skauting jako takový. Jako životní styl, hodnotový žebříček, setkávání s mladými, celoživotní možnost vzdělávání. Je to fakt super a ten můj malý vklad, pokud mohu udělat, udělám rád. Času to zabere mnoho, vidět je jen nepatrné zrnko z celé agendy vedoucího. Ale nestěžuji si, spíše se musím touto formou omluvit mé rodině, která mi to trpí. Mám skvělou ženu, jíž velmi vděčím za to, že to mohu dělat.

Je něco, co bys chtěl na závěr našemu klubu a fanouškům vzkázat? A přijdeš se alespoň na nějaký zápas ještě podívat?

Přeji mu mnoho zdaru na hřišti, zapálené osoby v zázemí, radostné fanoušky a stálý přísun členstva. Jen tak může vydržet déle, než jakýkoli jiný klub, v kterém jsem hrál. Ale jak já jsem postižen skautingem, tak v dobrém slova smyslu je Buld postižen fotbalem. A věřím mu, že se postará o to, aby Blešno hrálo ještě dlouhá léta, a já věřím, a moc mu přeji, aby na super úrovni. Snad mi někdy vyjde se přijít mrknout. Mějte se fajn a ať se daří. Přema

Děkuji za rozhovor.